Jste zde
Home > Inspirace > Strašák jménem klíšťová encefalitida – skutečný příběh

Strašák jménem klíšťová encefalitida – skutečný příběh

Psal se rok 1970. Bylo léto a mladá studentka medicíny Věra trávila volné dny na Slapské přehradě. Občas si na těle našla přisáté klíště, ale nijak zvlášť to neřešila. O závažnosti onemocnění se tehdy příliš nevědělo a preventivní opatření v podobě vakcíny v té době neexistovalo.

Tento rok byl bohužel jiný. Asi 14 dní poté, co se Věra vrátila z chaty domů, jí začaly silné bolesti hlavy, měla horečku a opakovaně zvracela. V letních měsících se jednalo o netypické onemocnění. Věra byla v té době na Moravě u příbuzných. Tamní lékař konstatoval, že se jedná o banální letní virózu. Za týden silné zvracení a horečky polevily a Věra odjela domů. Po návratu ale za několik dní opět onemocněla s ještě většími bolestmi hlavy, trpěla světloplachostí a trnutím šíje. Obvodní lékařka byla naštěstí výborný diagnostik a podle příznaků poznala, že se bude pravděpodobně jednat o zánět mozkových blan. Po převozu na infekční kliniku Věře lékaři provedli lumbální punkci, která potvrdila diagnózu klíšťové meningitidy. Na izolačním pokoji bez možnosti návštěv se Věra od lékařů dozvěděla, že má vlastně štěstí, protože je mladá a pravděpodobně se vyléčí bez zjevných následků.
Jednoho dne Věru na pokoji navštívil přednosta kliniky, profesor, kterého znala i ze svých přednášek na fakultě. Opatrně, ale rezolutně jí sdělil, že bude sice zase v podstatě zdravá, avšak pravděpodobně se jí dost podstatně zhorší aktuální paměť, a tím i schopnost zvládnout náročné studium medicíny. Doporučil jí, aby uvažovala o změně školy nebo i o odstoupení z vysokoškolského studia.

Po propuštění z nemocnice musela Věra přerušit studium na celý rok. Těžko se soustředila na četbu i na další činnosti spojené s nutností vnímání a vštěpování nových pojmů, dokonce i na rozhovory s blízkými. Přítel se s ní rozešel, zřejmě z obavy, že nebude jako dřív. Spolužáci z fakulty postupně přestávali projevovat zájem o kontakt s ní a pokračovali ve svém studiu třetího ročníku.
Věra se však rozhodla, že to nevzdá a za rok se na studium medicíny vrátila. Bylo to ale úplně jiné než před nemocí. I lehčí předměty zvládala s obtížemi, na zkoušky z patologie a dalších těžkých klinických oborů dřela opravdu velmi těžko. Místo výborného a chvalitebného hodnocení zkoušek, které měla doposud, byla ráda za „dobrou“.
Veselejší příhodou byla její zkouška z Infekce. Setkala se po dvou letech s panem profesorem z kliniky. Shodou náhod si vytáhla otázku „klíšťová meningoencefalitida“. Zvládla to „za jedna“, přidala mnoho vlastních subjektivních poznatků z prožitého onemocnění.
Studium nakonec dokončila. Ve srovnání se svými kolegy však s mnohem větším úsilím a obtížemi. Život pak běžel tak, jak měl, se všemi radostmi i starostmi.

Top